Už nikdy více klukem - Informace hlavně pro ty, co mě znají osobně
Vítejte.
Podle toho, co jste zvolili, mě asi znáte jako celkem obyčejného kluka.
Takže, jak už asi tušíte, budete celkem překvapeni. Já totiž duševně
(psychicky) nejsem kluk, ale holka. Přišla jsem na to postupně přibližně
před dvěma roky (psáno 2009), avšak v tu dobu jsem si tím vůbec nebyla
jistá. Nyní jsem si tím téměř úplně jistá, a chci to začít řešit,
vlastně jsem s tím už začala. Není to, jak by si někdo mohl myslet,
žádný vyjímečný problém, jak můžete vidět např. na stránkách www.translide.cz, řeší tohle spousta dalších lidí.
A o co vlastně jde?
Občas
se stane, že se příroda jaksi "splete" a narodí se kluk v těle holky,
nebo naopak holka v těle kluka. Je to sice méně časté, ale není to nic
neobvyklého, je to stejné, jako když se narodí člověk s nějakou jinou
vrozenou vadou, třeba že musí odmalička nosit brýle, nebo má alergii,
nebo dislexii, nebo cokoliv jiného. Některé nemoci jdou léčit lépe, jiné
hůře.
Léčba transsexuality (TS) nejde léčit změnou cítění,
stejně tak jako u vás nejde změnit pohlaví, kterým se cítíte, tak u TS
lidí nejde přizpůsobit cítění jejich tělu. Takže se to řeší několika
tělesnými změnami, díky čemuž se může "holka stát klukem" a naopak, i
když ve skutečnosti je tím pohlavím, na které se mění, od narození.
Jde
nejen o to, že jsou ve společnosti stále příliš znát rozdíly v chovámí
mezi oběma pohlavími, tzv. "pohlavní stereotypy" (jak já tohle slovní
spojení nenávidím! :-D), ale také hlavně o to, že když TS klukovi začnou
růst prsa a začne menstruace, nebo TS holce začne růst ochlupení včetně
vousů, začne hrubnout hlas, atd., věřte mi, že ani jedno z toho není
moc příjemné (i když jsem zažila samozřejmě jen to druhé).
Je
možné, že jste o této nemoci ještě neslyšeli, i když při dnešní
informovanosti tomu tak nejspíše nebude, ale je možné, že jste o tom
informováni špatně, jako i vlastně já dřív byla.
Takže ještě jednou:
Transsexualita je vrozená porucha pohlavní identity, kdy se narodí osobnost, "duše" jednoho pohlaví do těla pohlaví opačného.
Transsexualita neznamená, že se někdo prostě jen tak přemění na opačné pohlaví. Léčba transsexuality by se dala jinak nazvat také "přizpůsobení těla duši".
Proč se tohle všechno neprojevuje už od narození?
Když
je holka (která vypadá jako kluk) vychovávaná jako kluk od narození (a
naopak), zdá se jí takové chování přirozené, hlavně také proto, že v
dětství nejsou rozdíly mezi pohlavími tak velké, jako později. Také díky
působení původního "tělesného" hormonu na myšlení.
Tato
odlišnost se nejčastěji projeví někdy v průbehu puberty, kdy začnou být
větší společenské rozdíly, a krom toho také začnou tělesné změny. Hodně
záleží na výchově člověka - pokud je vychováván v hodně svobodném, "liberálním"
prostředí, má možnost více se projevit, a v takovémto případě ten
problém začít dříve řešit. Pokud probíhá výchova přísnějším, "konzervativním"
prostředí, člověk je svázán (nejen) pohlavními stereotypy, a takovéto
problémy začne většinou řešit až ve chvíli, kdy už to opravdu nevydrží.
Tedy pokud se z toho nezblázní či to neukončí navždy. "Mezi TS je vyšší
procento sebevražd nebo pokusů o ně, než mezi ostatními lidmi."
Toto je moje teorie, jak to vidím já. Pokud je to jinak, klidně mě opravte v komentářích.
Co nejrychleji
Transsexualitu
je potřeba řešit co nejrychleji. Můžete si to představit jako kaz v
zubu, kdy musíte k zubaři co nejrychleji, a ne až za 2 roky.
Platí
to především do 20 let věku. V pubertě totiž probíhají změny, které
mění člověka ještě více na to pohlaví, kterým je tělesně. Při přeměně na
správné (duševní) pohlaví na začátku puberty se dá dosáhnout daleko
lepších výsledků, než při přeměně na jejím konci, přičemž puberta
nekončí věkem 18ti let.
Ano, viděla jsem lidi, kteří začali
řešit "svůj TS problém" až třeba okolo 30 let. Někteří z nich měli za
sebou i několik (naštěstí neúspěšných) pokusů o sebevraždu, někteří o
tom "jen" přemýšleli, byli psychicky "na dně". Ale vesměs všichni
litovali toho, že nešli na přeměnu dřív, že tenkrát brali ohledy na
rodinu nebo někoho jiného.
Proč to všechno píšu?
Pro
mě vždycky bylo lepší něco napsat, než to říct. A myslím, že pro
většinu lidí. Při psaní si to můžu dobře promyslet, např. tenhle článek
už píšu alespoň 2 hodiny. Zdá se mi to, asi jako nejlepší způsob, jak
vás seznámit s mým problémem, abyste ho pokud možno pochopili.
Čeho chci tímto článkem docílit?
Hlavně
pochopení od všech příbuzných a známých lidí, od rodiny, od kamarádů, a
od všech ostatních. Nechci od vás snad žádné přehnané úsilí, chci jen
abyste asi zvykli na to, že už nebudu kluk, jakého jste znali, tedy
vzhledově. Uvnitř to stále budu já, i když se přeci jen trochu změním.
Budu šťastnější, nebudu se muset stydět sama za sebe, možná budu trošku
více kamarádská... a ... možná nebudu tolik vysedávat u počítače. :-D Jak hodně se změním, to uvidíte za 2 - 3 roky. ;-)
Myslím,
že toho opravdu moc nechci. Přála bych si, abyste mě brali jako holku,
oslovovali tak, a chovali se ke mně tak. Ze začátku to někomu bude možná
dělat problémy, nejspíš kvůli mému hlasu a vzhledu. Věřím, že si ale
časem všichni zvyknete, a budete mě tak brát, jako bych taková byla
vždycky. To je to, čeho chci dosáhnout.
A kdy můžete s tím oslovováním začít? Třeba hned po přečtení tohoto článku! :-) Budu ráda.
Emocionální "výkyvy"
Jestli
jsem byla do teď náladová, věřte mi, že následující minimálně rok to
bude ještě horší. Jednak to způbobí hormony, které budu užívat, a
všechny ty změny, jednak hlavně strach před dalším krokem a naopak zase
veliká radost, když se něco povede, a hodně velký smutek, když se něco
nepovede.
Teď bude pro mě hlavně důležité a rozhodující, jak
to po mém oznámení vezmete. Věřím, že jsem celou dobu měla jak mezi
příbuznými, tak mezi kamarády přátelské lidi, které mě mají rádi kvůli
tomu, jaká jsem, a ne kvůli tomu, že jsem kluk (což nejsem).
Takže
se připravte z mé strany na velkou radost, pokud mě takovouhle
přijmete, a velký smutek, možná i naštvanost, když mě odmítnete brát.
A
stále platí to, že když jsem opravdu hodně naštvaná, straním se lidí,
což dělám z důvodu, že jsem v té chvíli schopná (spíše psychicky) někomu
ublížit, což by mě pak mrzelo.
Jak mi můžete pomoci?
Na
začátek musím říct, že v tomhle mě opravdu hodně moc moc moc potěšila
moje mamka. Nejen, že oznámení tohohle problému vzala úplně v pohodě,
dokonce mi nabídla, že mi s tím pomůže! To mě fakt moc potěšilo a
utvrdilo, a nakoplo mě to blíže k řešení, podobně jako zpráva o Kim Petrasové.
Takže už tím, že mě takovouhle přijmete, mi vlastně pomůžete. :-)
Jinak
všechno tohle je hlavně o psychice, takže se mi hodí jakákoliv
psychická podpora. Je téměř jisté, že budu během následujících přibližně
dvou let často nešťastná, za všech těch starostí a také pro to, že bude
nějakou dobu trvat, než se mi podaří přizpůsobit vzhled. Mezitím budu
vzhledově "něco mezi holkou a klukem", a líbit se mi to bude asi tak
jako můj současný zjev. :-( A ostatním ještě méně.
Věty jako
"Nakonec budeš moc pěkná holka." a "I kdyby byli všichni proti tobě, já
budu vždycky při tobě." (tyhle dvě jsem už slyšela, a hádejte od koho?
:-D) dokážou opravdu zvednout náladu a chuť do života, i kdybych je
slyšela třeba 5x denně. :-)
Určitě máte spoustu dalších otázek
Neváhejte se zeptat! Ať už přímo mě osobně, nebo na e-mail annia4 (zavinac) gmail.com, nebo přímo zde v komentářích. A nebojte, v žádném případě vás "neukousnu"! ;-)
Annia | 
Budu se snažit, dotáhnout do zdárně do správného konce. 
Ahojky ty jsi měla už napsat knihu hned bych si ji koupil a chtěl autogram 
Ahoj,
pozorně jsem si přečetl vše, co o sobě píšeš. Moc ti držím palce, a moc ti fandím. Jdi do toho, a neváhej. Já jsem bohužel dospíval v jiné době, kdy bylo vše v zárodku potlačované. Neváhej ani minutu, pak by tě mrzela každá minuta života, kterou jsi neprožila jako žena...
Ahoj,
Pavel - autor povídek